Na domácím azylu v Kyjích jsme v rámci 7. kola přivítali, za vydatného deště, dosud neporažené Horní Měcholupy.
Není na co čekat, sestava dostala pár korektur oproti minulému kolu a šlo se na věc. Na soupeři bylo vidět, že si rozumí s balonem a je hodně fotbalový, ale kupodivu nebo spíše díky bohu, nás nepotkalo leknutí, ale nahecování. Na našem “malém” hřišti jsme protivníkovi zneklidňovali žití hned od jejich půlky a bylo vidět, že ani takovému mančaftu podobný styl hry nevoní. Je škoda, že nedáme to co máme a naopak soupeřům darujeme laciné góly. To byl případ i tohoto zápasu. První stoprocentní šanci si připsal náš tým, dokonce už byl obehraný i brankář hostí, ale nevyšel krok a ze střely byla šmudla, jenž zneškodnil dobíhající stoper. Za pár minut, na mokrém umělém trávníku, skočil míč jinak než je zvykem a bylo, 0:1. Za ani ne deset minut střela, které se ještě jakoby na potvoru odrazila od zad útočícího hráče a změnila směr letu, 0:2. Jednoduché, někdy je až k smíchu jak se ostatní týmu dostanou tak lehce ke gólům a my se na ty naše strašně nadřeme. To skoro platilo i pro branku kterou jsme snížili na poločasový výsledek 1:2.
Z našeho stahování výsledku nakonec moc nebylo, jelikož Měcholupy jen tři minuty po zahájení druhé půle znovu odskočili na rozdíl dvou branek. Rozhodně je potřeba dodat, že se tentokrát nemáme za co stydět, proti takovému týmu jsme podali výkon, který už se přibližuje tomu co bychom chtěli hrát, jen je potřeba na sobě neustále pracovat. Ke konci soupeř, po strašně divné situaci, přidal ještě gól na konečných 1:4. A mohlo se jít na zasloužené pivo.
sportovní tým